Další den se mi brzo ráno ozve telefon. "Haló?" zeptám se a čekám na to, až se volající představý. "Dobrý den slečno, to jsem já doktor. Volám kvůli výsledkům těhotenství. Blahopřeji čekáte dvojčata. Chodtě na pravidelná porodní cvičení každý týden, jednou za měsíc ke mě a ke svému gynekologovi ano?" diktuje mi doktor informace. "A...a..ano, jistě. Nashledanou!" řeknu a vyletím snad až ke stropu. Skočím ke skříni a vytáhnu si obyčejné tričko a kalhoty. Je teprve 5 ráno a tak se nebojím vyskočit oknem.
Rozběhnu se lesíkem hned za hotelem a utíkám k Ediemu. Vím, že už tam nejsem vítaná a tak jdu jen a jen za Ediem (To se rýmuje! Jen-Ediem). Vylezu na strom a zaťukám na okno. Edie spí dál a tak si okno otevřu sama. Sednu si k němu na postel a on se vzbudí. "Co je?" zeptá se mě a posadí se. "Nic." odpovím a cítím jak mi po tváři teče slza. Všiml si toho i někdo další.
"Jejžiši Mel, co se stalo?" ptá se mě a už je na nohou. "Já čekám...dvojčata" říkám mezi vzlyky. "Ale, to by jsi mělabýt ráda ne?" zeptá se mě a uklid%nuje se. "Ty jsi mě vylekala" přizná se. "Já... nemám kam...jít" říkám a vrhnu se mu do náruče. "Melli, já přemluvím maku, aby tě tu nechala ano?" utěšuje mě. "jsi ...Jsi na mě tak..hodný. Nezasloužím si to...po..po tom co jsem ti udělala" vzlykám a stisknu ho pevněji. "Hele Mell, já vím, že to sem asi nepatří, ale asi mě rozdrtíš!" řekne a směje se. Utřu si slzy a uklidním se.
"Proč vlastně chtěla tvoje máma moje děti?" zeptám se a stoupnu si. "Já nevím. Když jsem byl malý a bráchovi bylo 8 tak mamka byla taky těhotná. Byla ti hodně podobná, samozřejmě byla trochu straší, ale jinak to byla přesně tvoje kopie. Pak se zjistilo, že to budou dvojčata a mamka se na to těšila ještě víc. A pak nastal ten den D a ona... další den se vrátila sama. Měla v nemocnici být ještě týden, ale ... pak nám řekla, že děti umřely. Neřekla nám nic víc. Jenom toto.
Asi o 2 nebo 3 roky později k nám přijela teta. Řekla, že je těhotná a bude mít dvojčata. Od té doby se mamka chová k těhotným divně. Nejdřív je obskakuje, pak je nesnáší, pak je chce zabít, vzít jim dítě a pod. Chápeš? Má to těžký" řekne a povzdychne si. V tom vtrhne do pokoje Emily. "Ty couro!" v ruce se jí zablískne nůž. "Už nikdy nelez do mého domu, nebo tě zabiju!" řekne mi. Pak mě napadne myšlenka na nový život. Ano, budu předstírat smrt, až mě pohřbí vyhrabu se a odjedu do ameriky, anglie nebo tam někam.
Nejlepší by to bylo na Island. "Tak táhni!" křičí. "A to mě jako chcete donutit?" zeptám se a dám si ruce v bok. "Neprovokuj mě!" znovu zakřičí, ale tentokrát už se na mě vrhne. Dělám, že mě povalila na zem a potom... nesnesitelná bolest. Chce se mi křičet. Podívám se na svou hruď a... je tam zapíchlí nůž. Dívala jsem se moc na filmy a tak vydechnu a zasténám... "Vrahu" zašeptám a potom zavřu oči. Přestanu dýchat. Díky mé křídové barvě pleti, nedýchání a netlučoucího srdce vypadám jako mrtvá.
"Já jo zabila" slyším ji vydechnout a slezla ze mě. "Mami!! Co jsi to udělala!!" slyším Edieho a pak velke...PLESK! "Co si to dovoluješ, mlátit vlastní matku?!" křičí Emily. To už slyším na chodbě kroky, jedny jsou tišší a druhé hlučnější. To budou asi Emilyn muž a Edieho bratr. "Áááááá!!" vykřikne Edieho brácha. "Emilio! CO jsi jí to udělala?! Zavolej záchranku rychle!" rozkazuje Emilyn muž Richard. Za pár minut už slyším na příjezdové cestě sirénu. Otevřou se vchodové dveře a 4 muži spěchají dovnitř. Asi půl hodiny se mě snaží oživit. I kdyby jsem dělala, že žiju,
nebylo by divné, že mi netluče srdce a nemám krev? Nakonec to záchranáři vzdají a slyším další sirénu. Do pokoje vejdou 2 muži - policajti. Vezmou si Emily a nasadí ji pouta. "Tak jdeme paní. Na stanici nám to všechno povíte a pěkně jí ten pohřeb zaplatíte!" rozkazuje mladší muž. Může mu podle hlasu být tak 20-25. Týden musím ležet v nějakém domě. Asi márnici. Pak mě obléknou do krásných černých šatů, dají do rakve a odvezou na pohřeb. Po dvou hodinách slyším konečně slova "Zakopejte ji" a slyším spršku hlíny na mou rakev. Po té počkám asi půl dne a pak násilím otevřu rakev. Okamžitě mě zasype hlína.
začnu se prohrabávat hlínou. Občes narazím na rakev, žížaly nebo krtka. Asi po 20 metrech začnu kopat díru nahoru.
2025 ©