SOBOTA 4. LEDNA
Dnes budu spát u Edieho. Jeho rodiče jsou doma a tak se aspoň trochu seznámíme. Už jsem nelovila den a mám hlad. Dnes se mi nechce nikam daleko a tak si zaběhnu do vedlejšího města. Nalovím si tam okolo 20 sáčk a jdu domů. Dám krev do lednice a jdu na půdu. Ve starém/novém křesle sedí Richard. "Co je?" Zeptám se, protože ještě nikdy nebyl u mě na půdě.
"To nemůžu jít do pokoje k holce kterou jsem stvořil?" zeptá se a významně povyáhne obočí. "Nikdy jsi tu ještě nebil tak co chceš?" zeptám se znovu a sednu si na matrace na zemi. "Promluvit si." řekne a stoupne si přede mě. "Na to máš svoji holku ne? A já nemám čas, jdu s kamarády ven." Řeknu a vezmu si mikinu a jdu ven. Nelhala jsem, skutečně jdu s kamarády ven. Stavím se pro Cindy a Edieho a půjdeme do parku.
14:00
Cindy je nemocná a tak musela být doma a Edie se mnou šel do parku. Seděly jsme jen tak na lavečce. "A... dáš mi pusu?" zeptá se Edie nervźně. Dám mu krásnou pusu. "Edie, chodíme spolu?" zeptám se. "Ty se semnou chceš zase rozejít co?" ptá se a vstává z lavečky. Sklopím pohled k zemi.Začnu cítit strach a úzkost, i když mi nic z toho není. Odejdu domů za Richardem.
15:00
Řekla jsem Richardovi o svém problému s pocitama. Řekl, že u upíra je vzácnost mít jednu chopnost. Ještě větší vzácnost je mít 2 schopnosti jako mám já. A teď mám asi ještě třetí! Dokážu cítit pocity. "A Richarde, nemohly by jsme se přestěhovat?" zeptám se. "Jasně a kdy a kam?" zeptá se pro změnu on. "Co takhle dneska v noci do Londýna?" Nazvednu obočí a dívám se na něj. "Jo klidně tak si začni balit."
NEDĚLE 5. LEDNA
Už jsme se přesěhovaly. Budu chodit do stejné školy, ale teď bydlíme ve tmavší vile s obrovskými okny zataženými sametově vínovými závěsy. Začínám uvažovat o jiné škole a tak se přihlásím tady do té Londýnské. Udělám si stejný pokoj jako jsem měla předtím. 2 matrace, lustr, lampička, budík, telefon, křeslo.
PONDĚLÍ 6.LEDNA
Tak a je zase pondělí.Začíná se mi celkem stýskat po Ediem zítra se asi na něj budu v noci dívat. Teď, ale jedu do jedné luxusní školy v londýně. Přijel pro mě bílý autobus s luxusně bílými koženými sedadly. Předtím jsem jezdila v odrbaném hnusném a žlutém. V zadu je místo a tak si tam jdu sednout. Najednou si vedle mě sedá nějaký kluk. "Ahoj já jsem Alex, ty jsi ta nová?" představuje se a podává mi ruku. Jeho ruku odmítnu. "Ahoj, jo a já jsem Jenny" zalžu. Změnila jsem si jméno na Jenny. "Chodím s tebou do třídy, jestli si nemáš vedle koho sednout, místo vedle mě ti bude nonstop k dyspozici" říká a usměje se a jde si sednout dál. Ten kluk se mi líbí. Je krásnej, svalnatej, milej a pěknej.
14:00
Sedím vedle Alexe. Dnes jedu domů s ním. Ukázalo se, že bydlí hned 2 domy od nás. "Jenny?" zeptá se a já zvednu hlavu od knížky. "No?" zeptám se. Zaklapnu knížku a otočím se na něj. Cítím, že je nervózní. "Chceš se mnou chodit?" zeptá se úplně nečekaně. "Ani jsme se ještě nelíbaly" připomenu mu krutý osud.
2025 ©