Najednou začaly řvát jeden přes druhého a cizí dívka se vrhla na Edieho. Když jsem věděla, že si mě nikdo nevšimne, změnila jsem se v netopýra. O chvíli na sebe zase všichni začaly být milý. "Tak Eduarde, vysvětlíš nám to?" ptá se jeho matka. "Ale mami! To není moje milenka" říká a rozhlédá se po mě. "Běž do svého pokoje Eduarde!" křičí jeho matka. Letím se obléct do pokoje a sedím na pohovce. Cítím Edieho pocity. Je to hněv a rozzuřenost a strach. Vtrhne do pokoje. "Co jsi to udělala?" ptá se a po tvářích mu tečou slzy. Vím jak se cítí. Nejradši byh ho objala, ale on by mě odstrčil. Tak jenom sklopím hlavu k zemi. "Měla bych už jít že?" ptám se tichým hlasem. "Jo a už se NIKDY nevracej!" Slovo 'nikdy' zdůrazní. Přišla jsem o nejlepšího kamaráda.
NEDĚLE 2. KVĚTNA
Nastupuji do autobusu a platím. Autobus mě odveze na náměstí. Jdu do kavárny. Sednu si a objednám si vodu, ale přidám si do ní krev. Jemně popíjím, když v tom si ke mě přisedne podstatně hezký mladík. Zeptá se jestli může a já přikývnu. "Já jsem Harry" řekne a podá mi ruku. Suše řeknu svoje jméno a potřesu si s ním rukou. "Jste studená Jenny" řekne. Přikývnu a řeknu mu, ať mi tiká. "Smím vás pozvat na něco" zeptá se slušně. "Ne děkuji" řeknu a dopiju sklenici a odcházím. Harry jde za mnou. "Prosím tě, chodím s tebou už čtvrt roku do třídy a ještě jsem nedostal odvahu pozvat tě na rande! Prosímtě, strašně tě prosím, za chvíli budeme mít večírek a já nemám s kým jít" říká a padá přede mnou na kolena. Bez námahy se k němu zvedám a stavím ho na nohy. "Děkuji za kompliment, ale ne"
řeknu a hrdě kráčím dál. "Jenny! To mi nemůžeš" udělat křičí za mnou a utíká mým směrem. "Co po mě chceš?" zasavím se a on do mě vrazí, až spadne na zem. Zvedne se a opráší se. "Potřebuju tě a ty potřebuješ mě" říká. Nahodím pošetilý výraz a zamávám mu ukazováčkem před nosem a říkám "Ne, ne, ne, ty potřebuješ mě, já tebe ne. I kdyby jsi byl moje poslední možnost jít s tebou na ples pojedu klidně do Londýna si někoho sehnat. Tak a teď mi dej pokoj" vmetu mu do tváře a odcházím.
DOMA
Tak a nemám koho na ples. Leda že... ne, to by nefungovalo. Nebo ano? Ples je povinná účast. Bude tam Alex i Edie a já se chci s nimi sejít v nejlepším světle. Ples je tuto středu a tak jdu dolů. "Hele Richarde?" ptám se když ho konečně najdu. "Máš něco ve středu večer?" ptám se. Neskouším se ho nijak okouzilt, protože vím, že to nemá cenu. Odkloní se od svojí práce. "Co chceš?" ptá se a povytahuje obočí. "Potřebuji s někým jít na ples!" říkám a prosím ho. "Jo klidně" řekne a mávne na mě rukou. Divím se, že to přijal tak dobře. Našla jsem si na internetu novou kamarádku a tak spolu dnes jdeme vybírat šaty na ples.
16:00
Setkání s kamarádkou. Byla to strašná.... sranda! No takže, nejdřív jsme šly spolu do parku a říkaly si o sobě věci, které bychom měly jedna o druhé vědět. Řekla jsem jí o sobě: Jmenuji se skutečným jménem Mellisa, ale tady jsem Jenny. Je mi 15 a chvíli jsem chodila s jedním klukem, ale pak jsem se odstěhovala a rozešly jsme se. No a potom jsem měla zase dalšího kluka, ale ten mě podváděl. Teď nemám nikoho. No a bydlím v naší vile na půdě, protože je to lepší než můj pokoj. A ona mi o sobě řekla: Jmenuji se Kathrin a je mi taky 15. Chodím do stejné třídy jako ty, ale nikdy jsis mě nevšimla. Párkrát jsi si sedla vedle mě v autobuse, ale nikdy jsi se mnou nemluvila. Dem na ty šaty? A tak jsme šly na šaty. Nakonec si ona vybrala dlouhé kráné a růžové šaty. Já jsem si vybrala krátké tyrkysové. Jsou mi nad kolena.
2025 ©